Měsíční víla
1. kapitola SNY
Wendy se probudila uprostřed noci, přes polozatažené žaluzie pronikal do jejího pokoje měsíční svit. Na jejím stolku se cosi mihlo a nepřestalo se hýbat, ale když rozsvítila lampičku, nikdo v jejím pokoji nebyl, jsou to jen halucinace, pomyslela si. Zavřela oči a začala snít. Viděla před sebou rozkvetlou louku, chtěla se po ní rozběhnout, ale jako by její nohy byly z olova. Najednou se za ní objevila tajemná postava, muž v červeném plášti z ní nespustil oči a ona propadala beznaději. Nemohla utíkat ani se bránit, muž jen stál a upřeně ji sledoval. Co měl v plánu? Pak jako by se myšlenky rozutekly a Wendy v mžiku stála na zahradě u domu, kde dříve žila. Okolo ní skotačili její sourozenci a ona cítila, že se cosi mění. Během chvilky se změnilo počasí, již nebylo teplo, chlad se vkrádal pod kůži, slunce zapadlo a z houští se vynořilo temné zvíře. Nebyl čas na hrdinství, všichni se stačili schovat, ale co bylo dál se Wendy už nedoví, strach ji donutil se probudit. Když opět pohlédla na noční stolek, uviděla jen knihu, co večer nedočetla a sluneční brýle.
Druhý den se připravila do práce, tak jak byla zvyklá a plná optimismu vyrazila do víru velkoměsta. Vše šlo hladce, skončila dříve než si plánovala a tak mohla využít volného času. Rozhodla se, že navštíví své oblíbené místo na Vyšehradě a užije si klidného prostředí, které toto místo nabízí. Výhled a relax v jednom, možnost zastavit se na pohár a pokračovat dále v procházce ke katedrále a parčíkem na druhou stranu, kde měla úchvatný výhled na Nuselský most. Bude to báječný den, říkala si. Jenže během pár minut začalo pršet a pro holku z vesnice, co nerada tahá deštník všude a za každých podmínek, to byl dost velký problém. Během pár minut bylo všude liduprázdno a Wendy začala mít tísnivý pocit. Přidala do kroku, ale cestu ji zatarasil vysoký muž v červené bundě.
Nejdříve ji nabízel, že ji vezme pod svůj deštník, ale když odmítla, pozval ji na kafe, aby se trochu ohřála a počkala než se déšť přežene. Jenže Wendy z toho měla divný pocit, toho muže neznala a přinejmenším byl o generaci starší než ona. Najednou měla pocit, že se nemůže vypařit, utéct daleko. Byla tady a ten muž byl neodbytný a ona se jevila, jako lehká kořist. Musela se s tím vypořádat, ale jak? Na kafe s ním jít nechtěla a jeho otázky se začaly stupňovat, najednou po ní chtěl telefonní číslo a údaje, kde pracuje a bydlí. A jí nezbylo nic než se opět vymluvit, vykroutit se z toho a co nejrychleji se vypařit. Neměla sílu ho poslat do háje s tím, ať ji neotravuje. Stále v sobě měla zakódováno, že má být na všechny milá, ale ve skrytu duše si nadávala, že není dost silná.
Když dorazila domů a opět ucítila pocit bezpečí a jistoty, přestala na dnešní příhodu chvíli vzpomínat a udělala si chutnou večeři. Podívala se na další díl Pekelné kuchyně a večer opět zalehla do tepla své postýlky a mohla se naplno ponořit do tajů nové detektivky, kterou si půjčila před několika dny. Hodiny ubíhaly a před půlnocí se Wendy rozhodla uzavřít další kapitolu a ponořit se do světa snění...