Ženské vs mužské sebevědomí
Od narození jsou obě pohlaví rozlišována podle barev. Když trochu vyrostou vštěpují se jim jejich společenské role. Chlapci si hrají s autama a dívky s panenkama. Zatímco se průbojnější a aktivnější kluci snaží získat holky k prvnímu tělesnému kontaktu, dívky naopak dbají, aby vedle sebe měli toho nejlepšího ,,manžela". Už v útlém věku se projevuje ženská a mužská přirozenost, na které postupem času obě pohlaví nabalují svoje zkušenosti, ale i nepsaná pravidla společnosti. Vezměme si banální situaci. Když spadne dívka z kola a poraní si koleno má ,,právo" brečet, u chlapce je to těžko přijatelný přestupek. Chlapi jsou vždy tvrdáci. Vštěpuje se jim sebevědomí. Naopak dívkám, jako ženám připadá ta druhá kolej vedoucí do depa nikoliv na opačnou stranu, do světa. Jsou hnány pocitem zodpovědnosti do uzavřené klece, ze které neví jak se dostat zpět na svět a ukázat v čem jsou dobré. A popravdě toto procitnutí má na jejich život neblahé dopady. Snaží se být prospěšné alespon v tom, co umí nejlépe a to ve výchově dětí a péči o domácnost.
Když si vezmeme typickou ženu na mateřské dovolené. Skoro všechen čas stráví péčí o jiné, na sebe zanevře. Což má dopad na její postoj vůči sobě samé, svůj vnitřní blikající signál se snaží utlumit. Celé toto vnitřní divadlo rozehrává zajímavý děj... Žena se cítí osamělá, nepochopená, bez cílů a motivace. Připadá si, jako uklízečka a posluhovačka. Stále se opakující hádky s manželem o pomoci v domácnosti a částečném ulehčení jejího břímě vede k zhoršující se frustraci. Pak přijde zlom a žena se dostane do práce mezi lidi. Začne realizovat část svých přání, ale k tomu se musí postarat o celou rodinu. Cítí se přetížená a psychicky slabá, neatraktivní a nesebejistá.
Zatímco muž si užívá ,,svobody". Berme tento pojem s nadhledem, protože v dnešní době si svobodu v té pravé míře může dovolit jen málokterý muž neboť přídavky na dítě, porodné a výplata nestační na pokrytí potřeb celé rodiny. Ráno vstane do práce, večer se vrací zpět. Bud domů, do hospody nebo do fitka. Na tom v podstatě nezáleží. Je to protipol ženy v domácnosti.Neustále je v kontaktu s lidmi, snaží se na chvíli utéct ze stereotypu a chytit se nějakého cíle, který by ho hnal dále. Hlavně jeho pocit zodpovědnosti ho nevede do krajnosti. Muž bere celou záležitost klidným svědomím. Když se neumyje nádobí dnes, tak zítra. Žena je v tomto ohledu pravý opak. Cítí se nervozní, když ji přetéká nádobí ze dřezu a její pocit pro povinnost bliká na poplach. A v konečném důsledku požaduje stejný přístup i po muži, což se příčí s jeho přirozeností.
Z tohoto vzorce chování lze odvodit i přístup k druhému pohlaví. Ženy tlačí až moc na pilu a muži se odkazují na svoji výlučnost, kdy nechtějí slevit ve svých požadavků a tím dávají najevo nesouhlas s kompromisy. Jejich vzájemné střetnutí vyvolává v ženě pocit nepochopení a v muži pocit naštvání nebo viny, kdy se cítí za celou situaci zodpovědný. Řešením by se mohlo zdát pochopení z obou stran, podpora a především hluboká znalost charakteru a nynějších potřeb, cílů a stavu partnera. Muži si mnohdy neuvědomují, že jejich nekompromisní výroky tlačí ženu do kouta. A ženy to na protest dávají najevo tím, že se snaží partnera za jeho chování nějakým způsobem potrestat a trucují, protože nechtějí nebo neznají jiný způsob, jak svoje emoce zkrotit a zárověn je nasměrovat správným směrem.
Naši tvrdí chlapi se snaží tyto emoce odrazit , nejlepší zbraní je pro ně útok. Myslí si, že pokud budou argumentovat a snažit se ženu udolat fakty, jen situaci zhorší. Žena totiž o rady nestojí, protože ji přijdou až moc hrubé a neomalené. Začne v muži cítit nepřítele a v této situaci se mu jen těžko otevře. V tomto okamžiku se ženy rozdělují do tří kategorií. V té první jsou ženy, které se neumějí postavit na vlastní nohy a tápou ve vzduchoprázdnu. Snaží se najít nějaký bod, na kterém by mohly stavět, ale mužská kritika je srazí na kolena. Cítí se k ničemu a zvláště pokud je muž srovnává s jinou lepší ženou. Za této situace ženské sebevědomí klesne na bod mrazu. Pak následuje druhý typ žen, které se nacházejí v přechodové oblasti. Dokáží agrumentovat na věci, ve kterých si jsou jisté. Poslední skupina žen si je svým vystupováním, potřebami a představami jistá a řídí se podle toho. Dokáží si reálně zhodnotit situaci a vytyčit hranice přípustného chování toho druhého.
Z toho všeho vyplývá, že je pro ženu velmi obtížné a časově náročné vyšplhat se na vrchol Mont Everestu bez jakékoliv újmy. Muži se snaží chránit svoji svobodu až do takové míry, že ženu v některých situacích ať už vědomě či naopak schazují. Jediné východisko dnešních žen, kterých přibývá je single život. Mohou tím konkurovat mužskému světu a to se odráží na jejich sebevědomí. Nenechají si líbit věci, o kterých ví, že překročily únosnou hranici. Nyní nastává prostor pro řečnickou otázku... Nestanou se z nich ženy, které přestanou vidět věci objektivně, s jistým nadhledem a začnou muže trestat za jejich již předem určenou roli?