Že by láska?
Dříve jsem byla přesvědčená, že k dosažení harmonie ve vztahu jsou zapotřebí především společné zájmy, podobný pohled na svět a chuť společně kráčet životem, ale jak jsem se měla přesvědčit o něco později, vše není tak jednoduché a jednotvárné, jak jsem si představovala. Během tří měsíců jsem poznala, jak cit dokáže být nepředvídatelný, pokud leží ve špatných rukou. A naopak, jak i z první rozpačité schůzky v malebné hospůdce se láska postupně vkrádala do mého života.
Od svého kamaráda jsem se naučila, že ať je společná cesta jakkoliv trnitá, je důležité dostát svým slibům a neplýtvat slovy pokud nejsou naše úmysly zcela upřímné a my v ně pevně nevěříme. Zvláště projevy lásky by se neměly stát každodenní samozřejmostí, ale cenným zbožím, které ve správný okamžik prosvitne naším životem a zanechá v nás intenzivní ač krátkodobý pocit blízkosti. Slova mohou vyjádřit mnohé, ale nikdy se jim nepodaří dokonale vystihnout jeden upřímný láskyplný pohled. A i když se budou pokoušet popsat jak něžné je pohlazení, ztratí se ve slepé uličce. Ale pak uvádějí a představují na svět naše představy a touhy, vypráví o nevšedních zážitcích a především o tom, jací ve skutečnosti jsme.
Slova se stávají doprovodnou písničkou pro zcela náhodně vytvořené rituály, které ozvláštňují vztah. Každý týden výborně připravené palačinky se skořicí, krátká psaníčka k dalšímu společně strávenému měsíci nebo popřání dobrého chutnání, po kterém následuje políbení. To vše se může stát charakteristickou nálepkou vztahu, která mu vtiskne originální ráz. Stane se nepostradatelnou součástí společného soužití, díky němuž nezapomeneme na to, vedle jakého úžasného člověka se ráno probouzíme. Jsou to rituály, které patří jen - tobě a mě…
Láska může být jakkoliv sladká, ale je důležité nezapomenout na svůj svět a plány. I přes nepříznivá období si udržet svoje koníčky a postupovat dále, jak se říká- zůstat ve formě. Najít si čas sami na sebe, kdy se nemusíme nikomu přizpůsobovat, ba naopak- dělat vše, co nás naplňuje. Srovnat si, co vlastně v životě chceme a jak toho dosáhnout, zapřemýšlet nad tím, co nás trápí a jak to vyřešit, dát prostor novým nápadům a nebát se experimentovat. Je to osvěžující možnost, jak zůstat nohama na zemi a nezničit kompletně své já.
Jednou jsem napsala svému kamarádovi, že důvěru si nelze vynutit, přijde časem sama a pokud jí bylo ublíženo, buď znovu uvěří, nebo nechá zavřené dveře napořád. A pokud se její hodnota s přibývajícími léty zvyšuje, je to dobrý předpoklad k fungujícímu vztahu, protože upřímnost, která se s důvěrou pojí, prohlubuje partnerskou úctu. Pokud mi na tom druhém záleží, neudělám nic, co by ho zranilo. A pokud už se k tomu chystám, tak bych měl být natolik upřímný a sdělit mu své úmysly.