Rovnováha, jako předpoklad pro vyrovnaný život
Někdy je málo více a jindy je tomu naopak. Jak se však v tomto bludišti správně zorientovat, aby nedošlo k tomu, že bychom přecenili své síly? Když jsem dospívala a postupně nabývala zkušeností, dostala jsem se do dvou diametrálně odlišných situací. V první z nich jsem nedostačovala takových partnerských kvalit, abych byla schopna uspokojit většinu partnerových potřeb, což vyvolávalo vlnu kritiky a nespokojenosti, která mě postupně vedla se zdokonalovat, ale jak to v životě bývá za dobré se nechválí a za chyby se trestá o sto šest, přesto mě neopustila motivace. O několik let později, když se mi zvýšilo sebevědomí, dostala jsem se do situace, kdy jsem se aktivně angažovala ve všech oblastech partnerského života, vše jsem zvládla a po třech letech vše vygradovalo k tomu, že jsem již nemohla dál, byla jsem úplně vyčerpaná a znechucená tím, že problémy nemají konce, stále se řeší to samé a ze života se postupně vytrácí láska, která je nahrazována lhostejností.
Z toho vyplývá, že ani v jednom případě se vztah nenacházel v rovnováze, vždy docházelo k tomu, že jeden z partnerů cítil, že dává více než ten druhý. Moje teorie zní, že ve vztahu působí stejné fyzikální zákony, jako v přírodě, každá akce vyvolá určitou reakci, a proto je důležité stavět na pozitivních emocích a problémy řešit hned, jak přijdou, protože v opačném případě mohou narušovat klidný průběh vztahu a při dlouhodobé ignoraci vést k nespokojenosti, která se může například projevovat špatnou náladou vůči partnerovi, ten aniž by se ohradil zaujme stanovisko, například přestane kupovat drobnosti, které jeho ženu potěší. Ona o sebe přestane dbát, muž na to zareaguje tím, že se začne poohlížet jinde a přestane se o ženu úplně zajímat, ona si najde nové koníčky a zájmy a oba si v konečném důsledku jdou svojí cestou.
Udržování rovnováhy spočívá ve všech oblastech, kterých se dotýká partnerský život. Spravedlivé rozdělení financí, kdo co bude zařizovat a mít na starosti, kdo se v jaké míře bude podílet na plánování společných aktivit a chodu domácnosti včetně uklízení. U nás doma je to rozdělené tak, že přítel platí hypotéku, internet a zařízení do bytu, já nájem, většinu jídla a drobné vybavení. On vyhledá v případě potřeby řemeslníky a instalatéry, projde mnoho stránek než vybere jakoukoliv elektroniku, řeší vše okolo počítače a ubytování, když jedeme do zahraničí. Já se starám o domácnost, drobné výlety po Čr, organizuji návštěvy a když je potřeba, tak spojíme své síly a společně zkrášlujeme byt. Občas se také vyskytne nesoulad, tak jako včera, kdy jsem ho poprosila , aby mi dal nový pytlík do vysavače. Samozřejmě bych to zvládla sama, ale tato práce se dělá výjimečně, tak jsem to nechala na něm. Za jedno jsem z toho měla velkou radost, když jsem přišla domů a pytlík ve vysavači byl, a za druhé jsem se utvrdila v tom, že se na toho druhého mohu spolehnout. A v čem konkrétně spočívala v uvedeném příkladu rovnováha? Když jsem mluvila o rozdělení povinností, uvedla jsem, že se starám o domácnost, proto jsem chtěla docílit toho, aby se přítel aktivně zapojil do ,,chodu domácnosti", aby nezapomněl, že je také její součástí.
K tomu aby si každý udržel balanc je zapotřebí vzájemné spolupráce a pochopení. Musíme své stanovisko dokázat obhájit, vědět moc dobře, kam tím směřujeme a počítat se všemi riziky. Snaha o rovnováhu ve špatných rukou může hraničit s manipulací, ale ten kdo nemá postranní úmysly se chytře vůči tomu druhému vyhraní, společně najdou kompromis a oba vyjdou jako vítězové. Dělat radost je jedním ze základů všech vztahů, ukazuje totiž na solidaritu a reciprocitu, která sama o sobě nám nic nedá, ale v konečném výsledku získáme více než si myslíme, všechny ty co s námi budou rádi kráčet životem.