Hranice ve vztazích
Hranice ve vztazích může být pro někoho tenká, že ji dobře uvědomělý člověk dokáže zbořit a napáchat velké škody, ale někdo si ji vybuduje, tak silnou, že přes ní nelze jen tak přelézt. Tyto hranice určují, do jaké míry jsme sebevědomí a umíme si hravě poradit s konfliktními situacemi, jak velká je naše bublina asertivity a komunikačních dovedností i to, jak se dokážeme přesně vyjádřit v oblasti svých emocí, přání a snů směrem k člověku, kterému je to adresováno. Pro někoho je snadnější řešit reálný život- starosti, děti, práci, finance, ale to nám ke štěstí nepomůže, protože jsou to jen střípky, které nás činí opravdu spokojenými. Ano, pomáhají nám formovat naší osobnost, díky nim nás ostatní posuzují z hlediska toho, zda svoje role zvládáme dobře nebo špatně, ale teprve až vnitřní pohled do naší duše odhalí přesně, po čem toužíme a čeho chceme dosáhnout, vše co nám vykouzlí jiskřičky v očích...Pythágorejci, což byla škola známého antického matematika a filosofa, Pythagora, se řídila velmi striktními pravidly a jedním z nich byla každodenní rekapitulace svých činů a zpytování svého svědomí. Mluvím o tom z praktického hlediska, pokud se jednou za čas ponoříme do svého nitra a upřímně si zodpovíme, jakým směrem chceme dále pokračovat a čeho chceme dosáhnout, a vše se nám podaří zvládnout, je to cesta přinejmenším k tomu, že budeme mít svůj život pevně v rukách.
Sama jsem si kdysi kladla otázku, proč jsem neodešla dříve, když jsem byla ve vztahu nespokojená. A jedním z důvodů bylo to, že jsem si nevytyčila hranice. Tehdy jsem o nich neměla zdání, neuměla jsem si je pojmenovat ani v praxi použít. Jako bych žila ve vzduchoprázdnu a každý si se mnou mohl cokoliv dělat, cokoliv mi vyčíst nebo říci a já jsem stejně vše pokorně přijala a ještě se cítila vinna za svoje chování, ale nikdy mě nenapadlo, že se proti tomu mohu bránit, jen tím, že řeknu a dost, konkrétní situace je mi krajně nepříjemná a již nechci aby se kdy opakovala. A tak jsem se sama nechávala přesvědčit, že moje sny jsou bezvýznamné a moje osobnost ač byla v té době nevyzrálá, nedosahovala takového postavení, aby se k ní přistupovalo, jako k rovnocennému partnerovi. Z tohoto bludného kruhu mi pomohlo zjištění, že mám toho dost, co nabídnout a že je ve světě spousta lidí, kteří si budou mých schopností vážit. Začala jsem na sobě pracovat, změnila prostředí a obklopila jsem se lidmi, co mě rádi uvidí, namísto lidmi, kteří brali návštěvu, jako nutné zlo, které se neobešlo ve většině případů bez drobných konfliktů, což dokáže pořádně zamíchat kartami a připravit o spousty energie, která by se v konečném výsledku dala zužitkovat příjemnějším způsobem.
Nejsou to jen hranice, které nám pomáhají v konfliktních situacích, ale i v rozhodování, jakého partnera si pustíme do života. Dříve jsem zastávala názor, že vztah musí být postaven na skoro stoprocentní podobnosti, ať už se jednalo o koníčky, názory nebo životní filosofii. Tímto ideálem jsem se nechala pohltit a neuvědomila si, že je také důležité myslet, do jaké míry si vzájemně ,,sedneme" a zda naše priority ve vztahu budeme vzájemně rozvíjet a opečovávat. A dokud tato vzájemná péče bude pro oba stejně životně důležitá, nestane se tak jednoduše, že by se vztah rozpadl. Společný cíl nenechává místo ke stagnaci...
Do teď jsem se konkrétně nevyjádřila, co vlastně považuji za zmíněné hranice. Moje odpověď je jednoduchá, je to vše, co tvoří náš svět. Jsou to například hranice, které určují za jakých podmínek už nechceme dále setrvávat v nefunkčním vztahu, je to poslední facka od opilého partnera, ponižování, které se neobejde bez sprostých slov nebo jen to, že každý směřuje jiným směrem? Hranice, které určují co už vnímáme, jako manipulaci a omezování svobody i nechuť toho druhého sdílet naše zážitky. Je to míra, kterou si nastavujeme vůči okolí. Míra, kterou jsme schopni ještě unést a za určitým bodem už ne. Jen je důležité si ji vytyčit a neustoupit.
O těchto hranicích musíme mluvit a dávat najevo pochopení i druhé straně, které se to týká. Vždy se nemusíme setkat s kladnou odezvou, ale je důležité pokud to jen jde, najít kompromis, který bude vyhovovat oběma. Také nesmíme zapomínat, že konverzace o takto niterních pocitech by se měla zúžit na konkrétní příklady a na nich demonstrovat své dojmy, zklamání i různé příčiny změn v chování, které se s tím pojí. A samozřejmě dát prostor, aby se k tomu druhá strana vyjádřila a mohla zaujmout vlastní postoj.
V neposlední řadě si musíme uvědomit, že vytváření hranic by se mělo vyvíjet v klidném prostředí. Na bitevním poli se dost často stává, že místo vítězů, se objeví všude jen samí poražení, protože se hranice použijí, jako zbraň a nedobytná pevnost, která nás chrání před dalším zklamáním a proto se často stává, že raději zavřeme oči a mlčky trpíme, než abychom se zodpovědně s uvážením všech pro a proti, rozhodli, jak budeme dál ve svém životě postupovat.